Jsme (z) opice. Kruté, lstivé, zákeřné, prohnané opice. Mnozí se naučili zvíře v sobě potlačovat, nemnozí ovládnout a část ho neřeší vůbec. Potlačené je snadné strhnout. Typicky v davu, kdy padnou veškeré zábrany a jedinci se začnou chovat přirozeně. Jako opice.

Abychom se chránili sami před sebou, vytvořili jsme si pravidla a zákony, na které dohlíží moc výkonná, zákonodárná a soudní za asistence ozbrojených složek. Systém může fungovat, jen když většina svoji opici tlumí. Nelze vypárovat policisty s občany jedna ku jedné. Ani jedna ke stu.

Aby to bylo ještě zamotanější, vstupuje do hry pudový strach a nenávist ke všemu odlišnému. V přírodě bývá zpravidla každá odlišnost pronásledována a bez lítosti eliminována. Nepočítaje v to symbiotické vztahy. Lidé se chovají stejně. Historie od dávných dob až po současnost jasně dokazuje, že dlouhodobé bezproblémové soužití odlišných kultur na společném území není možné. Opakuji: není možné.

V časech blahobytu bývá míra tolerance vysoká a společnost vypadá na první pohled v pořádku. Ovšem když se dařit přestane, typicky dojde k ekonomické či jiné krizi, hledá se obětní beránek. Odlišnosti přicházejí na řadu jako první.

Zkušenosti vzdálené i nedávné jednoznačně popírají utopistické vize sluníčkových, případně jen dočasně pomýlených jedinců. Neúspěšné pokusy o vnoření odlišných kultur a nepřizpůsobivých skupin do tehdy bezproblémově fungujících komunit. Pokusy zejména severských zemí o včlenění etnik z celého světa do svého systému a struktur.

Nebo před desítkami let ve Velké Británii, dnes bohužel i u nás, slučování škol rozdílných kvalit a pokusy o inkluzi nezvládajících jedinců do školních tříd se standardními učebními osnovami, kdy bude v dalším kole následovat snižování laťky základního vzdělání. Problém není v kultuře nebo etniku jako takovém, ale v opici v nás všech.

Nejprve koloniální mocnosti, později bezskrupulózní vládci obchodních impérií globalizovali svět v honbě za ještě vyššími zisky. Propojili a promíchali, co mělo zůstat regionální. A stále v tom pokračují, ačkoliv jejich úsilí už dlouho generuje především trpké plody.

Nic proti turismu, ale každý by měl dlouhodobě žít v zemi svých předků a v kultuře, ve které vyrůstal. Tam zplodit potomky a konzumovat převážně místní potraviny. Předchozí větu je třeba aplikovat minimálně v rozměrech světadílu, lépe jeho rozumně velké části. Národům, které nemají vlastní území, je třeba nějaké vyčlenit podobně jako Izraelcům v minulém století.

Ano, celé to zní rovněž silně utopisticky, když ve skutečnosti není politická ani ekonomická vůle k řešení problémů. Mnohým zájmovým i mocenským skupinám zřejmě současný chaos a bída vyhovují. Když se dva perou, třetí se má dobře.

Nehledě na zprofanovaný slogan nejmenovaného miliardáře lze napsat jen, že bude hůř. Nejen proto, že Evropu řídí pomatenci. Nebo snad úplatkáři? Či dokonce hybatelé?

Těžko poznat, vždyť jsme (z) opice.