Hrdinové

Věřil jen v Boha a ve své pistole. Štábní kapitán Morávek. Stejně jako ostatní správní, nasraní chlapi. Zlu nelze ustupovat, protože tím neskončí, stane se jen větším, monstróznějším. Mnozí tuto základní historickou pravdu bohužel stále nechápou.

V rámci zachování pohodlí. Pro osobní profit. Nebo se jen nesnaží čelit vlastnímu strachu. Bez boje mu rovnou zbaběle podléhají. I takové výrazné osobnosti, jako německy mluvící Angela. Kvůli svému strachu obětují mnohé. A ani se při tom nezardí.

Hrdinů jsou plné hřbitovy, praví lidová moudrost. Proto jich asi v reálu moc nezbývá. Nicméně svět hrdiny potřebuje. Pro pozitivní vzor, aby strhli další.

Lež má totiž krátké nohy a s připosraností brzo pojdeš...

Instant

Chtěl jsem napsat něco úžasného, dechberoucího i kulervoucího, co by ovlivnilo minimálně celou jednu generaci. Hodiny přesouvat slova, šperkovat stylistiku, gradovat myšlenku... Ale pak jsem si položil elementární otázku: „Proč?“

Proč se s tím hodiny a dny párat ve století instantní zábavy, instantního myšlení, instantního života? Otevřít, nasypat, zalít a za stálého míchání vylít do hajzlu... K čemu smolit dokonalé odstavce, když většina populace akceptuje maximálně jednoduchá mema, případně jedno krátké souvětí bez čárek či diakritiky?

Nikdo „normální“ přece dneska nečte nic delšího! Pod všudypřítomným stresem a životem v poklusu mají mnozí lidé problém zaostřit pozornost na víc než pár desetivteřin. Super krátká videa, fotografie nebo shluk několika slov je maximum, co jsou ochotni zhlédnout a olajkovat. Jedním okem dovnitř, druhým ven.

Opravdoví čtenáři se stávají chráněným, vymírajícím druhem. A poezie? Checht. Autoři převážně nerýmujících se kousků a plácajících se navzájem po virtuálních ramenou jsou samostatná, nepochopitelná kasta. Rýmující Mácha musí v hrobě rotovat...

Ostatně tohle už si čtyři odstavce píši jen sám pro sebe, málokdo je ochotný dočíst až sem. Poplácám se proto mohutně po rameni, ať z toho alespoň něco mám.

Daň z nemovitosti

Daň z nemovitosti, to je ten každoroční trest za to, že občan nenatahoval ruku ke státu, ale postaral se o střechu nad hlavou sám? Že si rval od huby a platil deset, patnáct, dvacet, třicet let úroky finanční instituci, která mohla díky tomu zaměstnat jiné? Že dal práci řemeslníkům i firmám při rekonstrukci bytu nebo domu a jeho zařizování, údržbě? Že mu každou vydělanou i utracenou korunu stát zdanil několikrát?

Zloděj, který toto holení vymyslel byl bezpochyby geniální. Všichni, kdo jsme na něj bez odporu přistoupili jsme bezpochyby hloupí. Život v minulých staletích byl všelijaký a rozhodně ne lehký, ale takový feudální přežitek dnes, v 21. století?

Sudlice a cepy nalezneme již zpravidla jen v muzeích, nicméně můžeme naostřit motyky, sekery i motorové pily a jít „vycepovat“ vládu, aby jednala konečně pro blaho lidu. A tu Evropskou taky!

Tlaky

Nehledě na sebepevnější předsevzetí a neotřesitelný morální charakter, pokud tlaky trvají dostatečně dlouho, podlehne nakonec každý. Stupnici „dostatečně dlouho“ máme nastavenou různě, každopádně vždy existuje.

Psychické tlaky bývají krutější než fyzické. Lidské tělo lze totiž týrat jen do určité míry, pak nastane zlom. Nebo konec.

Psychické týrání je oproti tomu mnohem bolestivější, i když by to tak na první pohled nemuselo vypadat. Je rafinovanější, výrazně delší a ve výsledku dochází rovněž k tělesnému úpadku.

Nemusí přitom jít vyloženě o nátlak jiných subjektů. Častěji jde o tlak okolností, doby, kostlivců ve skříni, svědomí, zdravotních obtíží, samoty nebo mentálního sebetrýznění. Výsledek bývá devastující úměrně délce doby trvání. Plus minus odolnost jedince.

O čem lidstvo přemýšlí?

Představa konce je jako hrouda ledu v břiše. Zvýšený tep srdce. Studená krev pulsující zběsile v žilách. Zamlžený obzor. Frustrující všeobjímající marnost.

Nicota – jsi nic a v nic se obrátíš. Konsternovaný chaos v symbióze s myšlenkovým kolapsem. Utajené S.O.S. po psychosomatickém zemětřesení.

Jedno, zda mluvíme o vztahu k smrti nebo o smrti vztahu.¹

¹ Krátkoúvahy přibývají nepravidelně, první je vždy nejnovější a vztahuje se k němu zobrazené datum.