Býváme často nádoby plné bolesti. Naplněné až po okraj, sporadicky prosakující mikrotrhlinami ochranného obalu.

Horko těžko udržovaná příčetnost balancující nad jícnem čirého chaosu. Strach živený touhou po nicotě. Dle bezohledného Záměru frustrující žití pro samotné bytí.

Přesouváme se od mantinelu k mantinelu, z extrému do extrému, od překážky k překážce. Nikdy nekončící test vůle ostřelované granáty pragmatičnosti. S falešně vyhodnocovanými vjemy vyvažovanými do přijatelné korektnosti. Vlastním mozkem. Dle utajovaného manuálu nastavíte vyvážení příčetnosti v uživatelském menu č. 2...

Myslím, a proto pochybuji. Chybovat je lidské, pochybovat logické. Konstanta reality s vysoce pohyblivou plovoucí čárkou neustále mění svoji hodnotu. Na druhou stranu, radost jest palivem sebezáchovy, a štěstí těžko definovatelným koktejlem pocitů a chemikálií.

Nikdy nepřestaneme toužit po světě za zrcadlem.