Žít v dnešní době je vskutku náročné. Ze všech stran útočí bulvár, mezi který lze již bohužel zařadit drtivou většinu periodik, se svými polopravdami a rádoby senzačními odhaleními.
Bulváru zdatně sekundují dezinformační weby, úspěšné zvláště v době covidové. A do toho všeho vykřikují rozliční pomatenci, že jsme přesně to, jak se právě cítíme!
Kult dítěte dělá z grázlů nedotknutelné svatoušky a z blbců génie. Menšiny diktují většinám, aktivisté poroučí a vyžadují, nehledě na vlastní kvalifikaci a vzdělání. Lucifer se musí smíchy za břicho popadat, protože za něj odvádíme všechnu špinavou práci.
Jeden můj kamarád často říká, že „Svět se v prdel obrací!” Nemá pravdu, obrátil se v ní už nejméně 4x tam a 3x zpátky. Osobně se stále nemohu rozhodnout, jestli za to mohou ilumináti nebo zednáři, kdo nám sype něco do pitné vody a někteří lidé z toho pak úplně zblbnou. Jinde zase psali, že za všechno může Bill Gates, tak nevím...
Každopádně je jisté, že mnohé talenty úspěšně zabíjíme povinnou inkluzí ve školách. Inkluzí několika dosáhneme exkluzi všech, geniálně destruktivní. Má to však svoji logiku podloženou staletími úspěšných církevních experimentů. Mnohem snáze se ovládá pověrčivý nedouk než vzdělaný suverén.
Evropa se „dobrovolně” vzdává výdobytků, kterých v potu tváře dosáhly předchozí generace. To vše ve jménu pochybné záchrany planety. Zbytek světa se Evropě nepokrytě směje a už se těší, jak si na ní namastí kapsu. Daně platící občan jen nechápavě kroutí hlavou a i to kroucení mu brzy zakážou.
I průměrně inteligentnímu bublajícímu potůčku musí být jasné, že když k nám přijdou všichni, tak to opravdu nezvládneme. Půlnoční království se najednou jeví téměř jako ráj. Drobnosti typu defraudace, úplatky nebo lobbování ani nezmiňuji, abych nebyl nazván hnidopichem.
Položme si otázku, kam to všechno spěje? Napadají mě slova jako zánik, průnik, únik, také eroze, imploze nebo exploze. Nechci být válečným štváčem, ale poklidný vývoj rozhodně nečekám. Můžeme si za to však sami, když jsme udělali kozly zahradníky.
(Nepatřičné úvahy 9,12,21)
