V samotě kráčí, ruku v ruce, Pusto s Prázdnem a bez Radosti nelze být. Věděl jsem to, tak jak jsem mohl zapomenout? Ještě vydržet alespoň dva lidské životy a naučím se žít. Slibuju! Doufám!

Honba za přeludy. Vyplnit čímkoliv každodenní zbytečnou existenci. Zabít čas bdění, kdy nicnedělání je nepřítel. Kdy zastavení přináší destrukci, protože nás doženou vzpomínky. Zbývá jen zběsilý úprk stále vpřed a znovuobjevit návod na lidskost.

Snad se to jednou povede, protože cokoliv jiného bude prohrou. I když..., někdy i v prohře může být vítězství. Pyrrhovo.


(Nepatřičné úvahy 19,7,21)