Atomová bylina úvodní obrázek

Spontánně mi vytanula na mysli slova z jakési polozapomenuté písně: „...všichni jsme takový malí sráči.” V kosmickém měřítku zcela jistě pravdivá. „Caramba!”, jak to vlastně s tou velikostí je? „Na velikosti vždycky záleží”, tvrdily shodně ženy a Karel Veliký. Napoleon s Davidem měli však opačný názor. Byl jsem poněkud zmaten.

Výška, délka, hloubka
popisují floutka
Moudrost, víra, emoce
vykreslují mudrce

Ve vlastních očích
tyčíme se do nebe
v cizích očích
plazíme se v prachu

Násobíme
všechny pohledy na sebe,
abychom odolali
prapůvodnímu strachu

Velikost dnes měříme metrem, popsanými stránkami nebo počtem lajků. Veliký je každý, alespoň na chvíli, kdo vystoupí z davu, prudce zazáří (než obratem pohasne), kdo pozvedne vlajku. Falešné představy malované na dočasná plátna uznání. Dvaceti čtyř hodinoví hrdinové soukromých médií. Pšouknutí času do větru. Přesto mnohé láká stát se, byť na jediný den, mediální supernovou. Zazářit, vybuchnout, pohasnout.

Je tohle proklamovaná velikost? Těžko. Haló, velikostní problém nadále trvá! Rozsoudí ho snad Guinnessova kniha rekordů? Částečně. Co však duševní velikost? „BUM!” a jsme náhle na tenkém ledě. Ať tak či onak, vždy záleží na měřítku, úhlu pohledu, samotném pozorovateli. Za berný názor se dá považovat cokoliv pouze tehdy, když se shodne dostatek lidí. Co je však dostatek? Sto? Tisíc? Milion? Miliarda? A jsme zase na začátku.

Babylon názorů, babylon návrhů. Není nakonec lepší uvažovat v kosmickém měřítku? Vždyť všichni jsme jen takový malí sráči...



(Nepatřičné úvahy 19-3,7,21)