Štěstí není jen muška zlatá, jak praví klasik, ale též nesnadno popisovatelný jev, výsledek variabilních skupin chemických reaktantů v našich mozcích. Jde o vytoužený cílový stav většiny z nás, ne-li úplně všech myslících humanoidů.
Prostředky k jeho dosažení mohou být různé, mají však jedno společné - nikdy ho neudrží dlouho. Přesto je pro zachování kontinuity existence druhu zcela zásadní, protože k čemu by byl život bez alespoň občasného kousku štěstí?
Naděje a ničím hmatatelným podložená naivita by se změnily v čiré zoufalství. Sebenepatrnější náznaky motivace a ctižádosti by byly utopeny v malomyslnosti beznaděje. Bytí by náhle zcela ztratilo význam i opodstatnění.
Proto jsme věční hledači štěstí, hledači zázraků, hledači naděje. Každý vytěžený střípek obsahuje obří energetický potenciál k žití, ochoty pokračovat.
Nezašlapávejme ho, prosím, do bláta všednosti mořem lhostejnosti. Hýčkejme ho, jako nejvzácnější dar, kterým je.
Aby nám vydrželo co nejdéle.
(Nepatřičné úvahy 24,8,21)