redaktor: „Dobrý den, mohu se vás zeptat, co si myslíte o žití single, tedy o samotě?”

náhodný kolemjdoucí: „Samota... Samota je skvělá věc, jediná opravdová svoboda. Můžete si dělat, co chcete i kdy chcete, a nikdo vám do toho nekecá. Neovlivňuje, nepeskuje, nevydírá ani v extrémních případech nebije. Vše máte pevně ve vlastních rukách a nadávat můžete maximálně sám sobě.”

redaktor: „To zní opravdu báječně! Teď jste podnítil moji zvědavost! Jistě bude zajímat i naše diváky, jestli má samota i nějaká negativa. Stačí odpovědět stručně výčtem záporů, protože nám brzy vyprší časový limit rozhovoru.”

náhodný kolemjdoucí: „Ano, bohužel. Samota má jedno jediné negativum: samotu.”

redaktor: „Počkejte, vybízel jsem vás ke stručnosti, ale to bylo stručné příliš. Můžete své tvrzení více rozvést?”

náhodný kolemjdoucí: „Každá mince má dvě strany. Ponořený v samotě si nemáte s kým popovídat, koho pohladit či politovat, kým se nechat pohladit a politovat, nemáte koho požádat o pomoc a komu pomoci, pro koho tu být.

Ticho léčí, ale všeho moc škodí. V noci uléháte do studené postele, ráno vás nikdo nevzbudí, když neslyšíte budík. Začnete si občas mluvit sám pro sebe, později častěji a nakonec běžně. Začnete zastarávat a zakrňovat. Ve vzhledu, v názorech, v myšlenkách.

Postupně ztrácíte schopnost socializace, tolerance i konsenzu. Diferenciace může časem sklouznout od samotářství k podivínství. Od podivínství už je jen krok k nepochopení a společenské tragédii.”

redaktor: „Eh, dobře, myslím, že jste mé nadšení poněkud zchladil. Chcete ještě na závěr něco vzkázat našim divákům?”

náhodný kolemjdoucí: „Nebuďte sami ve své samotě! Buďte sami s ostatními osamocenými!”

redaktor: „Ehm, děkuji za rozhovor.” (šeptá ke kameramanovi: „Je to blázen!”)