„Anče, Kubo, hajnej, ke mně!”
„Chviličku, jemnostpane, už běžíme...”
„Kde se zase flákáte, holoto líná?! Za co vás platím? Někdo z vás mě nakazil čínským virem! Ztratil jsem čich na problémy, chuť k jídlu a hůř vidím na jedno oko! Utratil jsem celý majlant za lístek na olympijádu a teď mě tam ani nepustí!”
„Mankote, jemnostpane, já pracovala celou dobu v domě na home office a Kubíček je přece očkovanej.”
„Takže za to může hajnej! Himlhergot donrvetr krucajs element, roztrhnu ho jako hada!”
„Kdepak milostpane, já ne, já to nebyl! Když jsem otáčel cedule s nápisem ‚Tady je Krakonošovo’ a psal na druhou stranu ‚Tady je Japonsko’, tak mě přistihl Krakonoš. A kejchal, milostpane, každou chvíli kejchal! Ta jeho sojka práskačka taky!”
„Himllaudon a pak, že na horách je čisté povětří! Krakonoš může za to, že nebudeme mít žádnou medaili!”
(Utajené rozmluvy 23,7,21)