Kráčí chodec v nejistotě,
kráčí černou tmou,
trhá lístky kopretiny,
Kdy se stane mou?

Překročíme bosou nohou
nastražené klacky?
Vydržíme si v náručí
alespoň dvě dvacky?

Lístky víří ve spirále
budoucnost nevidí,
milencům prý štěstí přeje
vzdor závisti lidí.

Co je štěstí? Muška zlatá!
Poletuje si.
Náhodně jak bludholanďan
chytím ji do kapsy.

Přinesu ti kopretiny
rozptýlí temnotu,
daruju ti zlatou mušku
zaplaší samotu.

Nabízím své celé srdce
jak záchranné lano,
radostí se asi zblázním
pokud řekneš: Ano!