Jednoho dne z rána, to jsem skoro ještě spal,
vystrašený Suchar na dveře zaklepal:
"Můj počítač doma leží, obvody vyvádí,
já do města bych zajel, technik snad poradí."
Tak půjčil jsem mu lístek, cvaknutej dvakrát byl,
před odchodem na bus jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi dneska dvojkou, jeď radši devítkou,
revizoři prý šílí, ať tě nechytnou, tak neriskuj!"
ref.
My čekali Fuxoft a zatím přišel Glass,
tak strašlivou firmu nepoznal nikdo z vás,
z jejich hrozných programů se sypaly viry,
v kraji žádný počítač zas nebyl bez viny.
Z krámů software mizí, pirátů přibývá,
na autorská práva se raděj nikdo nedívá,
místní policie nám stála u dveří,
ta je ovšem naivní každému uvěří, kopčíme dál.
Na to chmurný ráno, dnes nerad vzpomínám,
na tu hroznou chvíli, když se Suchar vrátil k nám,
neposlechl a jel dvojkou, sedl si k řidiči,
nevnímal a přehlédl revizora za tyčí.
Doma zatím počítač už bouchal v kaskádách,
když on užasle do kapsy pro jízdenku sáh,
na MHD se obhajoval do čtvrt na devět,
úředníci však byli tvrdí, stále jako led,
on dal pětset.
Někdy ten kdo spěchá, se bez peněz navrací.1
1 Inspirace jednoznačně písní Jaro, verze od Fešáků i Lokálky, někdy v roce 1991.
