V roce 2057 se vědcům podařil naprosto zásadní průlom na poli kryotechnologií. Ne že by se již dříve nesnažili oživovat nadšence, kteří se v minulosti nechávali z různých důvodů zmrazit. Snažili, ale tentokrát rozmrazení poprvé někdo přežil.

Tím šťastlivcem byl Josef Novák z Prahy, kterého znal najednou celý svět. Média se předháněla v oslavných titulcích: Odvážný průkopník vědy; Cestovatel v čase; Muž, který obalamutil smrt; Zmrazený a rozmrazený; Neočekávané zmrtvýchvstání; Kryomuž zdraví Zemi. V případě periodik zaměřených převážně na ženy nebyly výjimečné vzletné nadpisy typu: Urostlý hrdina z minulosti; Rozmrazený hledá lásku; Svalnatý playboy obživl apod.

Ve skutečnosti se pan Novák nenechal zmrazit, aby posloužil vědě, jak mnozí tvrdili, ani pro pochybnou slávu. Důvod byl mnohem prozaičtější: raketově narůstající dluhy a především tři bývalé manželky nahánějící ho kvůli alimentům. O těchto skutečnostech nikdo nepsal, on sám se o nich nešířil a novináře vlastně ani nezajímaly.

Okamžitě po svém oživení a vzpamatování ze šoku se přirozeně nejprve zajímal, jaký je rok. Hned potom se ptal, jak si stojí ohledně zákona, na svůj právní status. Byl ujištěn, že z právního hlediska na něj společnost pohlíží jako na novorozence s čistým štítem, což ho uklidnilo.

Všemi oslavovaný hrdina netušil, jaký poprask způsobil, protože žil v přísné karanténě. Nejen kvůli monitorování zdravotního a mentálního stavu, ale též aby se seznámil s nutným minimem o současné společnosti. Od chvíle, kdy ulehl do prototypu kryoboxu uplynulo sice jen přes třicet let, ale i za takovou dobu se na světě přihodí mnoho věcí. Informace proto vědci dávkovali pomalu.

Po půlročním studiu měl hrubou představu o době, do které procitl. Bylo o něj postaráno ve všech směrech, ale přesto se brzy začal cítit osamělý. Postěžoval si proto na jednom sezení svému psychoterapeutovi, že by už rád vyšel ven, do města mezi lidi a nejlépe si našel i nějakou partnerku. Dostal slib, že mu domluví schůzku s právníkem.

„Proč s právníkem, proboha?” divil se.

„Uvidíte, jde o běžný postup,” odpověděl lékař. Za několik málo dní došlo ke slíbenému setkání.

„Dobrý den, byl jsem vám přidělen ex offo, ale nemějte strach, partnerské vztahy jsou má specialita!” žoviálně šveholil růžolící právník napasovaný v těsném obleku.

„Dobrej, pořád nechápu, proč mám jednat s váma. Nemohl bych prostě jen vyrazit ven, abych se s nějakou ženou moh‘ seznámit?”

„Vyloučeno!” zhrozil se právník, „Vůbec netušíte, o jak delikátní záležitost v současnosti jde! Nic není tak přímočaře jednoduché, jako bývalo za vaší éry.”

„No dobrá. Dáme se do toho, i když mi to celé stále připadá jen jako zbytečná ztráta času.”

„Ano, vrhněme se do práce, čas jsou peníze, že? Nejprve prosím vyplňte tento krátký dotazník,” natáhl ruku s přístrojem připomínajícím tablet velikosti A4, silném však pouhých několik milimetrů. „Odpovědi lze volit na displeji nebo zadávat hlasově.”

„Opravdu je tohle všechno nutný?”

„Samozřejmě! Jak bychom jinak znali vaše preference? Seznamovací program potřebuje alespoň základní sadu dat, aby dokázal vyhledat vhodné protějšky.”

Pan Novák udělal obličej a zakroutil hlavou na znamení, že se vzdává. Vyplní jim tedy ten dotazník, ať se někam dostanou. Po chvíli zkoumání neznámého rozhraní začal čárat prstem po displeji.

„Šéfe, mám problém hned na začátku. Otázka zní: ‚O jaké pohlaví máte zájem?’. Vyskočil neuvěřitelně dlouhej a bizarní seznam. Já teda znám jen mužský a ženský pohlaví. Pak myslim existovali ještě hermafroditi, kteří měli oboje, ale ty jsem nikdy neviděl.”

„Pssst! Takové rasistické názory hlavně neříkejte nikde nahlas, nechte si je pro sebe! Dostal byste tučnou pokutu a v případě recidivy mohl skončit až v nápravném zařízení! Různých pohlaví existovala přeci celá řada už ve vaší době. Do dneška se jejich počet pouze výrazně navýšil. Volba pohlaví je jedno z hlavních práv deklarovaných v Základní listině lidských práv a svobod. Nemůžete přeci občanům upírat možnost výběru pohlaví podle toho, jak se zrovna cítí!”

„Ale nepovídejte! Vždycky jsem si myslel, že záleží jen na tom, co máte mezi nohama.”

„Proboha mlčte už, celé naše jednání je nahrávané! Nerad bych byl kvůli vám předvolaný před etickou komisi! Zaškrtněte zkrátka všechna pohlaví, která preferujete, a pokračujte dál.”

„Vždyť už se k tomu dostávám. Chtěl jsem zatrhnout volbu ‚Ženské’, ale nabídla se jich zase hromada. Například: Ženské převážně v noci; Ženské několikrát do týdne; Ženské pouze ve dne; Ženské alespoň jednou v životě; Převážně ženské; Ženské z XX (dosaďte číslo) procent a tak dále. Co je to za kraviny?”

„Žádné kraviny, ale naprosto solidní a jasně definované podmínky. Přece byste nechtěl žít s člověkem, který by byl ženou jen jeden den v měsíci, když jste toužil po ženě několikrát do týdne?”

„Heleďte, tady někomu pořádně kape na karbid a já to nejsem... Chci prostě vybrat pohlaví ‚Ženské’ a basta,” trval pan Novák umíněně na svém.

„Zvolte tedy podmínku s procenty a vyplňte číslovku sto, vždyť je to tak jednoduché!”

„Hmm, hmm. Jen aby tahle volba fungovala správně, při tolika dalších možnostech. Nerad bych, kdyby počítač určil za vhodnou partnerku třeba ovci…”

„Pane Nováku, to nebylo vůbec vtipné! Týrání zvířat je velmi tvrdě postihováno!”

Pan Novák zabručel cosi nepublikovatelného a pokračoval ve vyplňování. Dotazník nebyl dlouhý, ale pro člověka z minulosti, byť nedávné, nečekaně záludný. Když se dostal do finále, program přehledně zobrazil doporučené kandidátky. Chvíli je studoval, posléze se zaměřil jen na vizuální stránku, ale protože všechny jako by vypadly z titulních stránek módních časopisů které znával, zvolil namátkou jednu z nich.

„Výborně,” mnul si ruce advokát, „naše sezení konečně přináší kýžený výsledek. Právní záležitosti nechte na mě, od toho tu ostatně jsem, že? Po schválení právníkem protistrany vám sdělím datum a čas schůzky.”

„A taky adresu, ne?”

„Adresu?” zatvářil se zmateně právník.

„No přece místo, kde se sejdeme,” napovídal pan Novák.

Právník vykulil oči. „Sejdete? Myslíte fyzicky? Vy jste se snad úplně zbláznil! Víte, kolik byste na takovém setkání porušil zákonů? A zvlášť vy! Často mají problémy i lidé práva znalí, kteří ho vystudovali! Člověče nešťastná, co vás to napadlo? Půjdete pouze do projekční místnosti, kde vás budou snímat v životní velikosti holokamery a stejně tak budou zobrazovat potencionální partnerku. Nemusíte mít obavy, obraz i zvuk jsou technicky dokonalé, budete si připadat, jako byste reálně stáli vedle sebe.

Při té příležitosti vám musím dát ještě jedno zcela zásadní poučení. Dívejte se protistraně vždy pouze do očí, případně na nos. V žádném případě ne do výstřihu nebo dokonce níž! Při záběrech z odstupu a pomalém otáčení avatara nezůstávejte pohledem nikde déle. Holokamery sledují pohyb vašich očí a všechno se odhalí. Jistě byste si nepřál být obviněn ze sexuálního obtěžování.”

„Nehráblo vám náhodou? Sexuální obtěžování pohledem? Jak se mám s nějakou seznámit, když si ji ani nemůžu pořádně prohlídnout?” zaťukal si pan Novák na čelo. „To se budeme jen pořád nenápadně očumovat přes kamery, a teprve když protistrana milostivě svolí, tak se i někdy potkáme ve skutečným světě?”

„Takové výrazy a gesta bych si vyprošoval, pane Nováku! Snažím se vás uchránit faux pas i konfliktů se zákonem! Pokud budete dělat vše přesně tak, jak vám říkám, budete mít slušnou šanci, že po několika dalších holoschůzkách protistrana neodmítne fyzické setkání. Pochopitelně za předem dohodnutých podmínek a za účasti právních zástupců.”

Pan Novák se nestačil divit. „Chcete říct, že když si chce ve vaší době někdo štrejchnout, tak musí manželce předem poslat oficiální žádost a pak u vlastního aktu budou navíc stát minimálně dva právníci? Jak je možný, že lidstvo ještě nevymřelo?”

„Pane Nováku, není nutné být hned vulgární, ale v zásadě, v hrubých rysech jste to popsal správně. Pro sexuální vybití můžete přece využívat S-roboty nebo virtuální realitu, není třeba podstupovat složitá vyjednávání s lidskými protějšky. Ohledně reprodukce záleží vždy jen a pouze na partnerech jak se dohodnou. Samozřejmě v mezích zákona.”

„Pane doktore, můžu vám položit jednu osobní otázku?”

„Jistě, jen do toho.”

„Jak jste se seznámil s vaší ženou?”

„Ehm, poněkud nestandardně, ještě na vysoké škole. Srazili jsme se na rohu dvou chodeb. Chápete, každý jsme zatočili ve stejný okamžik, narazili do sebe a já ji hloupě zachytil, aby neupadla. Naštěstí byla tak laskavá, že mě nezažalovala za sexuální násilí. Na oplátku jsem si ji ale musel vzít.”

„Poslyšte a nemohli byste mě zase zmrazit?”