Až já chytím Elišku
polechtám jí na bříšku,
když jako pes začmuchá
tak jí fouknu do ucha.
Taky malou Míšu,
přesně jak tu píšu,
pošimráme na dlani,
to prý větry zahání.
My velkýho tátu,
zas plácneme přes hnátu,
na hokeji byl,
nohy si neumyl.
A mamku třeba potmě,
přivážeme k plotně,
každý den, i v sobotu,
připraví nám dobrotu.1
1 Veškerý děj je nutné předvádět ve skutečnosti, aby to mělo ten správný efekt.
