Cestičko k domovu,
jak já tě měl rád,
skýtalas jistotu,
byl v tobě řád.

Pak parta stavbařů
s úsměvem na líci,
přijela zvelebit
i naší vesnici.

Duši tvou zjizvila
radlice bagristy,
v praskotu zmíraly
staleté kmeny.

S rutinou řezníka,
s křehkostí tankisty,
dusali, drtili,
zrno i plevy.

V asfalt tě spoutali,
makeupem znectili,
po stranách sázeli
železné stromy.

Děti tvé vyhnali,
přátel se zmocnili,
pumpy zde vyrostou,
moderní hroby.

Silničko k domovu,
jak já tě nemám rád,
odpadky kolkolem,
rámus a všude smrad.

Než po tobě tak raději
nasadím čepici,
vezmu to pod lesem,
deštěm i vánicí.