Ležíš tu jako dřímající sfinga
a já se dívám na tvé letokruhy,
čas vzal si dovolenou zdá se,
nádherný jeden jako druhý.

Vidíš? Zde bitvu jsem vybojoval
a zde zase podlehl přesile,
když nehty jsi šavlovala,
zároveň kousala zběsile.

Jinde vzpomenu bílé pláže,
kde proháněl se trilobyt,
římský legionář i britský voják,
dnes turistů blahobyt.

Kolos Rhódský i pyramidy,
vše bylo tu a bude zas,
s novým vesmírným cyklem
skončí náš vlastní poločas.

Hvězdy září slibně a tiše,
v čase zdánlivě neměnné,
tajemné a přeci tak blízké,
jako ty, neznámé proměnné.