Něžně hladím krk, pak pražce,
tam zastavím se na chvilku,
obkroužím ladné křivky boků,
jemně polaskám kobylku.

Rozvibruji struny tremolem,
až naplní prostor sténáním,
crescendo libých souzvuků,
když tempo v čase doháním.

Hrajeme nejprv andante,
záhy však allegro a presto,
na vlnách soukromé symfonie
chvěje se v základech město.

Držíme rytmus, neznaje noty,
pot nám skrápí čelo,
hrajeme zuřivě a vášnivě,
jako metalista na cello.

Vybuchneme unisono fortissimo,
svět se rozpadl a složil,
grandiózní finále - hold tvůrci,
jež tuto skladbu složil.