Odlož si z aritmetiky háv,
vykresli fraktálovou růži,
ostatní, pokud něco zbyde,
zderivujem až na tvou kůži!

Mocníme teď city na druhou,
jak roste faktoriál vášně,
míhají se řády za nulou,
jen v trojčlence se máme zvláštně.

Když atakuji tvé těžiště
dokonale funkční sečnou,
dosazujem známé neznámé
a formule stává se věčnou!

Rýsujeme vlastní obrazce,
tvá záda, přímo hyperbola,
zazmítají naší rovinou,
jsi nahoře, pak sčítáš zdola.

Proměnné zavíří ve vzduchu,
každá v rovnici volí strany,
posloupnost ukrytá v en-tici,
než roztříští algebry brány.