Jsi jako školní atlas
a já zvědavý školáček
co obrazy hltá,
když chytl se na háček.

Prsty jezdím po mapě,
zkoumám řeky a pohoří,
před horkým dechem vulkánu
v jezírko se ponořím.

Slunce s měsícem
a zemské vrásy
na stejné rovnoběžce,
jsou součástí té krásy.

Obdivuji štíty velehor,
i prohlubně a obliny,
husté lesy, hladkou step,
tvé přebohaté krajiny.

Tu něžný kvítek
na tajném paloučku.
Už naučil ses dost,
zvědavý kloučku?