Temná mračna vypnula Slunce,
dusí pod sebou celý svět,
bují od obzoru k obzoru,
blýskající masa, vlhká sněť.

Smrtka smlouvá o kosu
v zaplivané zastavárně,
měla dávno v práci být,
požnout masy legendárně.

Hlad laská zálibně svůj břich,
má přeplněné sklady,
veškeré jídlo vykoupil,
prosolil žírné lány.

Politik vždy připraven
k libovolné lumpárně,
přesto čistý jako lilium,
vše odsouhlasil plenárně.

Jen Válka sedlat nemusí,
je stále mezi námi,
již od úsvitu dějin
spřádá útočné plány.

A Erínye tam vysoko nahoře
živí se zbytky radosti,
pohrdaje člověkem
šklebí se lidské malosti.

Tak co teď?
Máme nasadit pytlíky na ruce?
A pláštěnky a masky?
Jsme ještě vůbec v záruce?