Nenechává mužům spát,
magicky vábí již dlouhý čas,
proň svedly se bitvy a svádí se,
ozdoba ženy - dlouhý vlas.

Hebčí nejjemnějšího hedvábí,
lesklejší havraních letek,
pulzující teplem života,
vonící po lučních květech.

Vlasy rozpuštěné do pasu,
svázané v drdolu či v copy,
vlnité, rovné, i s loknami,
v pletenci, ve sponě s nopy.

Když dokola se zatočí,
prchavá vůně přivádí k šílenství,
muž zcela omámen udělá cokoliv,
by u té bohyně dosáhl prvenství.

Jak oslepený pták
bijící křídly na všechny strany,
jde bezhlavě za přeludem,
neznaje bázně, neznaje hany.

Už z dálky silueta vábí,
zblízka pak ihned uhrane,
letmý pohled do hlubokých tůněk
a hned se topí, sám nepovstane.

Mysl se vznáší mezi nebem a peklem,
spaluje žár i mrazivý chlad,
v náladách horského počasí,
po tělu, po duši obrovský hlad.

Bohužel, dnes je spíše v módě
chodit na kluka,
kde se vzala ta divná vlna,
kdo nám tohle nakukal?

Ano, jsou i jiné metody
jak předstírat plachou laň,
však není to škoda, bez boje
zahodit jednu mocnou zbraň?