Ztěžka dýcháš olejnatý vzduch,
balvan na hrudi drásá a tlačí,
v žilách krev zuřivě pádí,
pro gejzír škrábnout se stačí.

Hlava se motá, obraz rozmazává,
bolest z kakofonie zvuků,
přetrvává snový pocit neskutečna,
ačkoliv stále hryžeš si ruku.

Vědomí se rozpíná a smršťuje,
uhýbá v dešti nehmotných střel.
Zarputile vzdoruješ, snažíš se
odvrátit útok neznámých sfér.

Zmítáš se ve víru atomů,
které chtějí změnit cestu,
složitá hra dle cizích pravidel,
hádáš, snažíš se uniknout trestu.

Když v propoceném lůžku zvítězíš,
budeš mít klid do dne osmého,
když ne, nezjistíš to,
ráno z tebe už bude něco jiného.