Zelená se zelená,
vojna naše drahá,
už vzdálená budoucnost,
drápkem po nás šahá.

Navečer pak před večerkou,
s jedním okem ke vchodu,
s tužkou v ruce, šklebem na rtu,
křížkujeme svobodu.

Telefon zvoní, vojín běží,
má návštěvu na bráně,
bok u boku, ústa v ústech,
jen poněkud na ráně.

Služba bdělá, dělá, že dělá
a má práce hromadu,
jak to mlaskne trhne sebou,
oči navrch, dozadu.

Přijde-li nám balíček,
tak všichni řveme sláva,
vytvoříme kolečko,
ať líp se ti rozdává.

Jak dno krabky ukáže se,
zvedneme se k odchodu,
buď nám vděčný, že nic ti z toho,
nedá podnět ke svodu.

Na buzerplace kolkolem,
dupeme trošku malátně,
jeden levou, druhý pravou,
zato všichni parádně.

Četař křičí, nervy si ničí,
když nás učí pořadu,
má to za pár, tak co blázní,
proč si kazí náladu.