Dlouhý sen

07. 01. 2024

Chtěl bych si lehnout do postele a snít krásný sen. Až do konce života. Potom by mě jen zabalili do prostěradla a přenesli do černé limuzíny. Jel bych s vlastním řidičem jako nějaký ministr a ostatní by nám dávali přednost. Na konci cesty by mě na chvíli nechali u ledu, než se vyřídí všechny papíry. A přesunou nemalé částky oběživa. Ale to by mě už netrápilo, nešly by z mého.

Po nezbytných formalitách bych byl ubytován v parádní budově. Interiér na můj vkus trochu ponurý, avšak elegantní. Samý mramor, žula, zlato a leštěná dřeva. Měli by tam kupodivu i svíčky v masivních svícnech. Asi gotický hotel. Všude by bylo plno květin, nejvíc u mého lůžka s černobílou fotografií. Jsem tam zřejmě štamgastem.

A lidí! Těch lidí, co by bylo kolem, úplné shromáždění! Jistě by se dobře bavili. U pultíku by se vystřídali řečníci a mládež by vše potají nahrávala na sociální sítě. Dával bych si ještě šlofíka, když by se ostatní vrhli na občerstvení. Čile by se diskutovalo, vzpomínalo, vtipkovalo, i nějaká slza dojetí uronila. První páry posílené alkoholem by začaly kroužit po parketu. Tomu říkám dobře rozjetá after párty!

Mě by však nikdo do ničeho nenutil. Ani k tanci, ani k jídlu, ani k objednání rundy. Přesto bych měl pocit, že jsem, z pro mě neznámého důvodu, středem pozornosti. Přesouval bych se nenápadně od jednoho hloučku ke druhému a poslouchal, co si povídají. Hovořili by o všem možném, ale podržte se, často o mně! Podivné, vždyť jsem spoustu těch lidí vůbec neznal. Ale oni mě zřejmě ano. Nevěřili byste, co bych se o sobě všechno dozvěděl.

Nechávalo by mě to však ledově chladným. Jen ať si fantazírují, fabulují nebo dokonce pomlouvají, na každého jednou dojde. Připadal bych si zcela nad věcí. Jako bych vše viděl a slyšel z odstupu. Ostatně dokud se o vás mluví, víte, že žijete. :-D