Prší. To příroda pláče.
Déšť bubnuje na parapetu.
V povětří nikde ani ptáče,
všechna se krčí kdesi v krytu.

Kapky stékají po skle,
jak šňůry perel po hrdle ženy.
Cože? Je to tak prosté!
Ty šňůry byly přestřiženy!

Bičují zemi provazce z nebe,
toť boží trest i požehnání.
Promáčí mě, stejně tak tebe,
vyběhnem nazí bez zaváhání.

Mezi kapkami deště a větříku,
ačkoliv nejsme v žaketu,
v rytmu nebeského valčíku,
tančíme po kluzkém parketu.

Déšť stéká ti z vlasů a řas,
mezi ňadry až do klína.
Tam zastavil se, chlípník! As
o klín přehnaně se zajímá.

Tančíme v bouři mezi živly,
v dáli sjel blesk a začpěl dým.
Dvě duše společně silám kývly,
podobné živlům samotným.¹

¹ Z cyklu Čtvero ročních období: Jarní vichřice, Podzimní plískanice, Zimní chumelenice.