Padá. To příroda kreslí.
Listy tančí po parapetu.
Všechny barvy k zemi se snesly,
vztyčený prst babímu létu.

Černé větve, jak holé paže,
vítají zimu a její vládce.
Čekaly rok, po královně baže,
převléká kabát stromový zrádce.

Kýchne si vítr, zavíří listy,
orvaná křídla motýlí.
I když se snažím, tak není jistý,
jestli tvé chmury rozptýlím.

Mlha vysráží studené kapky,
neslané slzy prozření.
Strháme z očí přišité klapky,
pohřbíme planá soužení.

Stulení k sobě, sychravo mizí,
chlad nehty, dlaně opouští.
Nebyly nikdy navzájem cizí,
srdce žár ledy rozpouští.

Podzimní klima párá sny lehce,
leckteré visí na vlásku.
Uchopme touhy něžně a křehce,
zvedněme čísi: na lásku!¹

¹ Z cyklu Čtvero ročních období: Jarní vichřice, Letní buřina, Zimní chumelenice.