Sněží. To příroda slzí.
Vločky se kupí na parapetu.
Zakryjí výhled ven, brzy,
zabrání vhlédnout dovnitř světu.

Mráz maluje po skle,
jak mistr po jemném plátně.
Umělec, kterého dáma pozve,
by navždy zvěčnil hebké skráně.

Prostorem víří bílé sny,
obrazy se zprudka mění.
Jsem tam já, jsi tam ty,
krásné snové zimní bdění.

Meluzína hučí v komíně,
zuřivě cloumá petlicí,
snaží se vniknout do předsíně,
prohnat se tvojí světnicí.

Praskají letokruhy v krbu,
stejně jak naše myšlenky.
Netřeba hledat okolní vrbu,
netřeba luštit tajenky.

Chaosem vloček tiká čas,
měří co bylo, je, i bude.
Úlomky nejistoty vězí v nás,
v životech, v osudu, všude.¹

¹ Z cyklu Čtvero ročních období: Jarní vichřice, Letní buřina, Podzimní plískanice.